Přiletěl jsem do Irska s obavami z každodenní práce a z toho, jaká bude má hostitelská rodina. Moje hostitelka však od začátku prokazuje, že je pro tento program ideální. Rychle jsme se s ní a s mým spolubydlícím Davidem spřátelili a dělá vše pro to, abychom měli co největší pohodlí. Pravděpodobně jí v tom pomáhá skutečnost, že je zvyklá starat se o své dvě dcery. Možná si užívá péči o „jednoduché muže“. Každý večer po práci uvaří něco úplně nového a po večeři si s námi povídá o našem dni. Osobně jsem jí ještě více vděčný, protože mi už druhý den nabídla každodenní ranní svezení do města. David to má do práce relativně blízko, takže má smůlu;).
Práce už taková sranda není, jelikož pracuji v uznávaném zámečnictví s dlouholetou tradicí, kam každých 5 minut přijede zákazník s jiným problémem než ten před ním. Výhoda je, že lidé, se kterými pracuji, mají velký zájem mě naučit co nejvíce a i přesto, že tu je samozřejmě šéf, se všichni bavíme na stejné úrovni a nikdo se nad nikým nepovyšuje.
Mimo práci a rodinu jsou tu samozřejmě víkendy, které máme nejraději. Původní plán navštívit tento víkend Dublin jsme zrušili na doporučení místních a v sobotu jsme si koupili lístky na vlak do Killarney. Ve městě jsme navštívili St. Mary’s Cathedral a hned jsme se vydali do obrovského národního parku. Prošli jsme ho až k Ross Castle a při malém pikniku u břehu jsme dostali chuť na plavbu výletní lodí. Ta nám sice odplula přímo před nosem, ale zachránil nás místní pán se svým člunem. S radostí nás vzal na plavbu po jezeře a poté nás vysadil na Ross Island, kde se nachází zřícenina Innisfallen Abbey. Kdybychom jeli větší výletní lodí, neměli bychom možnost se tam vylodit.
Po návratu na pevninu jsme se vydali na poslední zastávku, kterou byl Torc Waterfall. Cesta původně měla trvat hodinu a půl, ale kvůli několika zavřeným branám, špatným odbočkám a zastávce na občerstvení se z toho vyklubaly hodiny tři. Rozhodně to stálo za to, vodopád byl moc hezký.
Šimon Stach, 3.B
